Tři dny bez Twitteru
Twitter mě baví už hodně dlouho a určitě i bude. Ta rychlost, vtip,
jiskra, emoce ve 140 znacích. Skvělé. Jenže od neděle se na něm necítím dobře. Twitter mi ukázal svoji
druhou stranu, kdy 140 znaků není dost, rychlost je na škodu, vtip
nemá hloubku, emoce se ztrácí v patosu. Pochopte, nikomu nezazlívám,
že si dělá legraci se smrti bývalého prezidenta. Některé fórky vážně
nebyly špatné a zasmál jsem se. Stejně tak nikomu nezazlívám patetické
twíty, které ve 140 znacích znějí neuvěřitelně falešně. Ani nikomu
nevyčítám, že retweetoval několikrát za hodinu zprávy jak vážné, tak
nevážné, že ani nebylo poznat, jestli chce projevit svou účast, nebo
se všemu a všem vysmát. Ani mi nevadí, že po pár hodinách už toho měli
někteří dost a dávají to najevo do své tajmlajny… Fór vyzývající
twitteristy, aby v době státního smutku nepsali pičoviny, se dal
docela očekávat - ani ten mi nevadí. A těch hlášek, že takhle by to
Havel nechtěl … Takový je prostě Twitter a snad i v budoucnu bude. Ale já ho teď zrovna vůbec nechci číst. A nechci ani psát, v čem jsem s Václavem Havlem souhlasil a v čem
vůbec ne, zda mi je jeho smrti líto, nebo je mi to fuk a obtěžovat tím
svých 414 followerů. Jednoduše si myslím, že důstojný státní pohřeb si
zaslouží a státní smutek je zcela na místě. A je samozřejmě zcela na
každém, jak s tím naloží. Někomu připadne důležité sledovat
iDnes/Novinky/Blesk, aby mu neunikl jediný detail z příprav pohřbu,
někdo shlédne v televizi všechnu tvorbu o Havlovi a od Havla, někomu
připadne důstojné dát si pár pivek s přáteli, proč ne. Vždyť právě
díky němu tu máme svobodu a velmi velkou možnost volby. Já tedy volím tři dny bez Twitteru a podobných. Bez internetového
"online-rychle-všechno-víme-první" zpravodajství. Bez srandiček i falešných slz. Bez cizích emocí.
jiskra, emoce ve 140 znacích. Skvělé. Jenže od neděle se na něm necítím dobře. Twitter mi ukázal svoji
druhou stranu, kdy 140 znaků není dost, rychlost je na škodu, vtip
nemá hloubku, emoce se ztrácí v patosu. Pochopte, nikomu nezazlívám,
že si dělá legraci se smrti bývalého prezidenta. Některé fórky vážně
nebyly špatné a zasmál jsem se. Stejně tak nikomu nezazlívám patetické
twíty, které ve 140 znacích znějí neuvěřitelně falešně. Ani nikomu
nevyčítám, že retweetoval několikrát za hodinu zprávy jak vážné, tak
nevážné, že ani nebylo poznat, jestli chce projevit svou účast, nebo
se všemu a všem vysmát. Ani mi nevadí, že po pár hodinách už toho měli
někteří dost a dávají to najevo do své tajmlajny… Fór vyzývající
twitteristy, aby v době státního smutku nepsali pičoviny, se dal
docela očekávat - ani ten mi nevadí. A těch hlášek, že takhle by to
Havel nechtěl … Takový je prostě Twitter a snad i v budoucnu bude. Ale já ho teď zrovna vůbec nechci číst. A nechci ani psát, v čem jsem s Václavem Havlem souhlasil a v čem
vůbec ne, zda mi je jeho smrti líto, nebo je mi to fuk a obtěžovat tím
svých 414 followerů. Jednoduše si myslím, že důstojný státní pohřeb si
zaslouží a státní smutek je zcela na místě. A je samozřejmě zcela na
každém, jak s tím naloží. Někomu připadne důležité sledovat
iDnes/Novinky/Blesk, aby mu neunikl jediný detail z příprav pohřbu,
někdo shlédne v televizi všechnu tvorbu o Havlovi a od Havla, někomu
připadne důstojné dát si pár pivek s přáteli, proč ne. Vždyť právě
díky němu tu máme svobodu a velmi velkou možnost volby. Já tedy volím tři dny bez Twitteru a podobných. Bez internetového
"online-rychle-všechno-víme-první" zpravodajství. Bez srandiček i falešných slz. Bez cizích emocí.
